Alkohol a karate?

Přiznám se, že mám rád nejrůznější japonská přísloví a rčení, ať už se týkají tréninku karate, nebo ne. Japonština je na přísloví opravdu bohatá a stejně jako v češtině na ně narazíte prakticky každý den. Za obzvláště cenné však považuji rčení, která vycházejí z dlouholetého tréninku obzvlášť, když vám je sdělí vlastní učitel s 10. danem.

Takových rčení a přísloví mám od Kató senseie mnoho. Některá jsou vyloženě žertovná, jiná naopak velmi vážná, obsahující neocenitelná moudra z tréninku. Jsou to věci, které však považuji za poklady, které si nechám pro svoje žáky a které se na blog nehodí. Sem tam se však najde perlička…

„Ten, kdo nepije alkohol, nebude nikdy dobrým karatistou.“

Takhle to samozřejmě zní báječně. Člověka okamžitě napadá film Drunken Master s Jackie Chanem, někteří si toto rčení začnou spojovat s okinawskou vášní pro pálenku awamori atd. Sklenička po tréninku je samozřejmě uvolňující, ačkoliv nepříliš zdravá. Na druhou stranu trénink po skleničce je peklo (pro mě tedy určitě), které za to opravdu nestojí :-). Sensei má ovšem smysl pro humor a takhto vytržené z kontextu to podává zcela úmyslně. Skutečnost je ale trochu prozaičtější.

Karate bylo odjakživa předáváno pomalým procesem postupného tréninku. Ačkoliv se prakticky každý začátečník snaží tuto proceduru nějak uspíšit, všichni nakonec dojdou k tomu, že jediný způsob je pravidelný usilovný trénink. Nepomůže vám ani psaní poznámek, ani koukání na videa, ani čtení knížek o karate. Karate si musí zapamatovat vaše tělo, nikoliv hlava a jedině tak půjde použít v praxi. Techniku si nelze jenom projet a zapamatovat, je nutno ji neustále drilovat dokola. V průběhu tréninku tedy poznámky nejsou třeba a pokud někdy v budoucnu s karate skončíte, stejně vám zápisky nebudou k ničemu a ztrácející se schopnosti jejich pomocí neobnovíte. Fyzický trénink karate je však pouze polovina celého procesu. Ke skutečnému tréninku patří také všechno jako je historie vašeho stylu a karate obecně, podrobnosti ze života vašich učitelů, vztahy mezi známými osobnostmi karate, ale také etika a způsob uvažování o tréninku. Všechny tyto věci a mnoho dalších jsou součástí studia a já je vždycky hltal, ačkoliv sedět po náročném tréninku u skleničky klidně i do 3 hodin ráno bylo mnohdy zničující 🙂

Konečně se dostáváme k významu onoho rčení o alkoholu. Nejde samozřejmě o alkohol samotný, ale o to výše zmíněné posezení se svým učitelem. Rozhovor u skleničky se téměř vždy točí kolem karate a máte možnost se zeptat na spoustu věcí, na které při tréninku není čas. Nehledě na to, že i velmi vážený učitel je také jenom člověk a po několika šálcích dobrého nihonšu (sake) začne dávat k dobru i opravdové poklady. Jde tedy jednoduše o to, že žák, který odmítne učitelovo pobídnutí k přesunu do hospůdky přijde o všechny tyto poklady, o návody do dalšího tréninku a o historky, na které v knihách o karate nenarazíte… Co si nakonec dáte je samozřejmě jedno a můžete klidně pít třeba čaj 🙂

Miyagi Aniči sensei

Miyagi Aniči sensei

Sklenička s Miyagi senseiem patřila vždy k nejsilnějším zážitkům.

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Jedna reakce na Alkohol a karate?

  1. Pingback:Zachary

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.