Baoding balls

Tohle téma s karate zdánlivě nesouvisí. Přesto mi přijde zajímavé.

Sensei má u svého dódžó takový malý kamrlík, který slouží jako kancelář. To je ovšem označení vskutku honosné, protože v této místnůstce je prostor pro jeden počítač, obrovskou prastarou kopírku a .. pro senseie samotného. Nikdo a nic dalšího se tam už nevejde, kancelář nemá snad ani 2 čtvereční metry (takže na Japonsko vlastně normálka).

Kromě několika starších knih o karate a pár obrázků (na zdi se mimochodem docela majestátně vyjímá certifikát na 10. dan) se tam však najdou i některé zajímavé poklady. Jedním z nich jsou i kamenné koule zelené barvy, které stojí na kraji stolku, obě na malém stojánku.
Vzhledem k tomu, že jsem o účelu těchto koulí neměl ani tušení (už je to taky ale pěkných 18 let zpátky), nedalo mi to a musel jsem se senseie zeptat.

A dozvěděl jsem se zajímavé věci. Koule byly ze zeleného jadeitu a sensei si je přivezl z jedné ze svých cest do Číny. O jejich přínosu se dozvěděl jak jinak, než od svého učitele (Aniči sensei), který tvrdil, že je často používal i Miyagi Čódžun.
Součástí tréninku karate je časté trápení rukou, ať už se jedná o nekonečné otloukání o makiwaru, či nejrůznější druhy posilování předloktí. Pro okinawské karate je typické cvičení s velkými vázami nigirigame, které kromě dalšího i posilují stisk. Aby bylo takové cvičení co nejpřínosnější, jediná rada ohledně délky a intenzity takového tréninku je „nosit, dokud to půjde“, tedy dokud vám vázy nevypadnou z ruky. Není asi nutno dodávat, že je potom předloktí namožené, až téměř oteklé a je zapotřebí jeho protažení a uvolnění. V tu chvíli přijdou na řadu právě ony koule.

nigirigame

Ačkoliv se jejich použití dá dotáhnout až do úplného mistrovství a předvádět nejrůznější triky a kejkle, terapeutický účinek má už základní pohyb. Při tom se snažíme otáčení koulí v dlani nezastavit a zároveň zamezit vzájemnému narážení a ťukání. Po směru hodinových ručiček i proti, pravá i levá ruka – pro začátečníka je už jen změna směru slušná výzva.

Dále toho asi není nutno psát víc. Historii koulí z města Baoding si nakonec můžete vygooglit sami.

Já asi jen doporučím jejich používání po tréninku. Rozmasírování ztuhlého předloktí je opravdu fajn a pokud vás tato činnost zaujme, výzvou pak mohou být různé velikosti a hmotnost koulí. Sám jsem nakonec pořídil dva páry, jeden taktéž kamenný a druhý železný. Ten druhý už je docela hardcore a spíš než nějaká terapie je cvičení samo o sobě zase dalším posilováním.

Nakonec to prostě musím napsat, čtenář na to čeká, je mi to jasný. Po náročném tréninku je opravdu uvolňující si jít na chvíli hrát s koulemi… (pubertáci 😀 ).

moje koule 😉

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.