Dolný Kubín 2015

Prázdniny jsou za námi.

Pro dódžó to znamená především obnovení tréninků dětské třídy. Jinak se toho zase tak moc nezmění, dospělí totiž u nás trénují denně, prázdniny neprázdniny.

Letošní léto bylo ale zajímavé v tom, že jsem odučil dva semináře mimo náš klub a ačkoliv jsem ani v jednom případě nevěděl do čeho jdu (ono vlastně ani moc nejde, že ano), oba se povedly docela dobře.

O tom předchozím krátce tady: Seminář u Panterů

Dolný Kubín je překrásné město na Oravě a vzhledem k tomu, že jsem byl na Slovensku naposledy někdy před 15 lety, všechno bylo nové a zajímavé.
Opravil jsem si názor na halušky, protože ty, co jsem měl v Praze byly opravu špatné… 🙂 Zjistil jsem, že korbáčiky jsou chutný kvalitný sýr a né přesolený kus špagátu (opět Praha). Netušil jsem, jak těžké je pod Oravským hradem sehnat místní pivo, protože se všude točí samá Plzeň a Kozel… 🙂 A tak dále… když k tomu navíc přičtu ještě místní pohostinnost, jel bych hned znova.

No ale… účelem návštěvy bylo nakonec karate.

Zmákli jsme podle plánu 3 tréninky během dvou dnů a ačkoliv jsme asi všichni svorně očekávali trochu hojnější účast (první den), nemyslím, že to semináři nějak ubralo. Dokonce možná naopak.
Sobotní dopolední tříhodinovka nakonec dopadla tak, že jsem dostal k ruce tabuli a fixu a po celou dobu vykládal o karate počínaje historií, vztahy mezi jednotlivými liniemi, technickými rozdíly mezi Šórin a Šórei… až po psaní a význam znaků 🙂 No a co si budeme povídat, komornější atmosféra způsobí mnohdy i důvěrnější hovor, takže jsem si pustil hubu na špacír a kdo ví, možná někoho i vyděsil (ba ne, určitě spíš poučil) 🙂 Některé poznatky z JPN a Okinawy jsou totiž obecně nepublikovatelné, ale když se začnou lámat ledy a člověk zjistí, že narazil na pár nadšenců s otevřenou myslí… inu, poví všechno 😀

Odpoledne kromě krátkého kihonu byla pak hlavní náplní kata Gekisai a její bunkai. Ony totiž právě tyto bojové aplikace slouží jako takové okénko do celého Gódžú-rjú karate. Obě Gekisai kata mají svůj důvod vzniku, specifika (víte, že džódan uke/age uke se vyskytuje pouze v Gekisai kata a ve zbytku původních kaišugata od Saifá až po Súpárinpei vůbec?) a přesně daný pohyb a postup, ze kterého pak vychází praktická technika.
Jeden z návštěvníků mě pak dokonce podezíral, že si do bunkai přidávám něco z Ueči-rjú 😀 (zdravím Erika) Ale vůbec ne… nepřidávám vůbec nic. Naopak mě těší, že je krásně vidět příbuznost obou Naha-te stylů, ačkoliv se to evropskému zažitému pohledu na karate trochu vymyká.

Třetí den následovala kata Sančin a řádné šime, jak má být. Bohužel je na nějaké seriózní předání jeden trénink poněkud málo, ale i tak… Probrali jsme nakonec k čemu takové šime vlastně slouží a že není účelem pouze cvičícího řezat hlava nehlava 🙂

Pro mě bylo ale nejpřínosnější další setkání s lidmi, kteří to s tréninkem myslí vážně a kteří i po letech a letech cvičení mají pořád hlad po dalších informacích. Asi časem začínám měknout, ale podobné navazování kontaktů je kromě šíření původního karate také o navazování přátelství a spolupráce s karate nadšenci, tedy se stejným živočišným druhem, jako jsem já sám 🙂

Takže díky slovenské partě a příště třeba zase v Praze 🙂

okinawa karate

J.Č.

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.