Dubito ergo cogito…

Pochybuji, tedy myslím… (myslím, tedy jsem).

Blíží se přelom roku a já bych se, místo ohlédnutí se za pomalu končícím rokem 2015, rád zamyslel nad budoucností. Konkrétně budoucností psaní blogu a zveřejňování článků.

Karate opravdu není jenom jedno a rozdíly mezi jednotlivými směry a školami se týkají jak jejich původu a historie, tak samotné techniky. Každé z jednotlivých rjú má svůj vlastní příběh a specifika a když vás tato stránka karate zaujme a věnujete jí čas a úsilí, odměnou je pak nadhled a širší obraz souvislostí. Můžete dostat odpovědi na spousty otázek, najít dokonce i vztah mezi dobou, mnohdy i politikou a praktickou technikou. Když pak máte ještě možnost porovnávat různé zdroje informací a zároveň sem tam vyzpovídat nějakého skutečného pamětníka, je možné, myslím, časem hovořit o historickém výzkumu karate. Ke všemu je ale zapotřebí ještě náhled do japonské/okinawské kultury a znalost jazyka. Je totiž spousta věcí, které se dokáží ztratit v překladu a které třeba vyzní úplně jinak, pokud se na ně díváme optikou hodnot a zvyků západní společnosti. Je také velké množství toho, o čem Japonci a Okinawané běžně nemluví a začnou teprve, když si myslí, že jsou v soukromí.

Takhle to zní báječně a přiznám se, že mě to velmi baví a naplňuje. V současnosti čerpám především z nespočetného množství hovorů se senseiem Kató Tomojuki a dalšími pamětníky z japonského Budžucukanu a z vyprávění a povídání se senseiem Miyagi Aniči (kterých jsem se u sklenky a ve skupině cca 3-6 lidí zúčastnil asi… no asi desetkrát). Se vší úctou k těmto autoritám se snažím všechny informace hledat v pracech známých historiků, jakými jsou např. Patrick McCarthy, nebo Charles C. Goodin, případně porovnávat s knihami některých karate mistrů. Někdy jde ale o věci tak osobní, že podobné ověření jednoduše není možné…

Toto celé s sebou však nese i značné úskalí. Lidé mají tendenci si historii přibarvovat a ať už za tím stojí pouhé ego, nebo třeba i ekonomický záměr, je to jev až příliš častý. Jde o to, že je obvykle možné narazit na tzv. oficiální verzi, která se mnohdy rovná bohapusté lži. Je to většinou nějaká story, která koluje mezi veřejností a o které nemá nikdo motivaci pochybovat, či ji nějak ověřovat. Pokud takový příběh koluje mezi lidmi dostatečně dlouho, je často brán jako nezpochybnitelná pravda a jakékoliv otázky, či poukázání na nesrovnalosti je považováno za projev neúcty, útok na dotyčného mistra a je tedy hodno zašlapání do země.
Celá situace je o to těžší, že pokud se takové pátrání týká nějakého mistra, který po sobě zanechal celosvětovou organizaci, mají jeho žáci tendenci slepě věřit té oficiální verzi i přesto, že jim důkazy omlátíte o hlavu. S postupem času a dalšími generacemi je to navíc ještě horší a jako vždy platí to, že ta nejhlasitější (rozuměj nejčastěji zveřejňovaná, nejsnáze k nalezení) verze se pomalu stává pravdou…
A já se už dlouho sám sebe ptám, jak z toho ven?

Možností je málo.

Je tedy možné si všechny výsledky a poznatky nechávat jen pro sebe a mít tak časem soukromý archiv, který si jednou vezmu do hrobu. Nechat být ony oficiální verze a smířit se s tím, že za další dvě tři generace už žádné zdroje nebudou a tyto lživé příběhy se stanou jedinou dostupnou informací (a upřímně, už k tomu máme nakročeno).
Nebo všechno zveřejňovat a automaticky si tak znepřátelit velké množství karatistů, jejichž mistrů se to bude týkat? Poslední možností je pečlivě se takovým tématům vyhýbat a psát pouze o těch historických událostech, které jsou neutrální a které nemají šanci se nikoho dotknout. Stojí ale takový přístup vůbec za námahu? Stojí za tichou podporu lží?

Jaká je odpověď na otázku „pravda vs. korektnost“?

Velmi bych ocenil Vaše názory :-)

J.Č.

9f1d1c72923dfa0de3977fa1ac9cf893

 

Štítky .Záložka pro trvalý odkaz.

7 Responses to Dubito ergo cogito…

  1. Honza T. říká:

    Pokud mohu tak za me: „Nebo všechno zveřejňovat a automaticky si tak..“

    Proste popravde :)

  2. choze říká:

    Toto je velmi komplikovana tema. Cim viac do hlbky clovek pri studiu ide, ziskava novy pohlad a odpovede, ale sucasne sa vynaraju nove otazniky a nejasnosti. Overovanie, skumanie, hladanie nezavislych zdrojov, porovnavanie informacii, snaha pozerat sa na to z odstupu, triezvo, vyhybat sa vyberaniu len vhodnych faktov, ktore podporuju „moju“ teoriu… Musis byt velmi dosledny a vzdy uviest zdroj informacie, idealne ho konfrontovat aspon z dvomi dalsimi co najviac nezavislymi zdrojmi… neviem, ci to bude vzdy mozne… Osobne by som uvital, kedze disponujem velmi dobrou japoncinou, skusit sa pozriet na skutocne kvalitnych japonskych historickov bojovych umeni a prinasat podnetne informacie z takychto zdrojov. Doteraz sa pomatam na rozhovor s mojim ucitelom Toshihirom Oshirom, ked som sa ho spytal, ake knihy by mi odporucil na prestudovanie k historii karate a kobudo. Tvrdil (a bohuzial nemam si to ako overit), ze existuju velmi dobre knihy od vyznamnych historikov, ktori sa zaoberaju skumanim bojovych umeni, ale tie najvyznamnejsie doteraz ani neboli prelozene do anglictiny a su dostupne len v japonstine.
    Prajem inak stastny novy rok, nech sa dari a tesim sa na dalsie clanky na tomto blogu. Kazdy jeden si vzdy rad precitam.

  3. admin říká:

    choze: Přesně tak. Jenže mezi ukazováním na nesrovnalosti v historii a pouhým pokřikováním ve stylu „hele, dělají to špatně a my jediní dobře“ je totiž mnohdy pouhý list papíru. Ba hůř, někdy totiž lidé berou i seriózní práci za pouhé pokřikování, pokud se jich to přímo týká.
    Vzhledem k těmto skutečnostem bude asi úplně nejlepší se těmto tématům dál vyhýbat.
    Vše nej do nového roku i Tobě, ať dódžó šlape a zdraví slouží! :-)

  4. Pavel říká:

    Vážený pane Čechu,

    chtěl bych Vás podpořit v tom, abyste se nevyhýbal kontroverzním tématům! Pokud uvedete zdroj, ze kterého čerpáte, tak primárně neleží zodpovědnost na Vás, jakožto citujícím, ale na autorovi Vámi použitého zdroje. Pokud by šlo o Vaše osobní postřehy, budete ve stejné situaci, jako obrovská spousta lidí, která má v náplni práce publikovat odborné studie. S tím se dá žít :-).

  5. admin říká:

    Pavel: Vřelé díky za ohlas, velmi si jej vážím. Téma je to ale ošemetné :-)

  6. Petr říká:

    Je to váš blog, pište prosím o věcech, jak vy je znáte nebo cítíte nebo myslíte. Když při psaní kontroverzních témat nebo statí budete používat slova jako Můj názor je, Já si myslím, Moje verze, Bylo mi řečeno atd. To pak nemůže nikoho urazit. Cizí názory by se měly v naší společnosti tolerovat. Tenhle blog je cenný a lidé jej dle mého čtou, že svůj pohled porovnávají s vaším a výsledkem je pak třeba změna jejich postoje/ obohacení. Díky za váš čas strávený psaním blogu.

  7. admin říká:

    Petr: Děkuji za komentář a za to, že tento blog čtete :-) Další článek (už je skoro hotový) se tohoto tématu ještě jednou dotkne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *