Hodžó undó: číší

V následujícím seriálu bych se chtěl věnovat nástrojům v tzv. hodžó undó, systému posilování praktikovaném v okinawském Gódžú-rjú karate. Podíváme se na jednotlivé pomůcky, jejich konstrukci,  přínos tréninku a nahlédneme do metodiky posilování.

Stejně jako samotný trénink hodžó undó i náš seriál začne prvním nástrojem v osnovách, tzv. čikara iši, neboli číší.

Komplexní systém posilování zvaný hodžó undó byl na Okinawě praktikován napříč celou společností karate, bez ohledu na styl. Lidé, kteří se zabývali tréninkem bojových umění velmi často doplňovali svůj trénink například zvedáním těžkých břemen, přenášením kamenů a mnohými dalšími činnostmi, které vedly k posílení celého těla. Ucelenou metodiku posilování, stejně tak jako sofistikovanou bojovou techniku karate, však okinawané převzali až z Číny a v některých stylech karate je možné tato cvičení nalézt dodnes. Trénink hodžó undó je unikátní v tom, že každý nástroj a způsob cvičení má přímou návaznost na techniku karate, kterou posiluje a rozvíjí. Jedná se tedy přímo o součást bojového umění a mnohdy velmi specifické cviky jdou jen obtížně nahradit moderní posilovnou. Ucelená metodika, pečlivě předávaná jako součást karate, navíc pomáhá omezit všechny možné negativní důsledky nesprávného posilování a při používání jednotlivých pomůcek je dbáno na správné držení těla a pozici ramen, nepřetěžování kloubů, dýchání atd.

Vzhledem ke svému čínskému původu je základ posilování velmi podobný u všech druhů karate, které hodžó undó používají, různí učitelé napříč dějinami však systém doplňovali o další nástroje, případně upravovali metodiku svým potřebám. Nejznámější a jediná původní okinawská tréninková pomůcka je makiwara a jako součást tradičního tréninku ji nalezneme prakticky v každém řádném dódžó. Způsob použití makiwary se však může lišit podle jednotlivých druhů karate a stejně tomu bývá i u ostatních nástrojů. K doplnění dalšího posilovacího nástroje v okinawském Gódžú-rjú karate došlo však i např. v roce 1934, kdy zakladatel tohoto stylu Mijagi Čódžun sensei obohatil osnovy těžkou obručí, nazvanou kongóken (jeden z dílů tohoto seriálu jí bude věnován).

Navzdory nepopiratelnému přínosu hodžó undó se však ve většině nově vzniklých stylů toto systematické posilování nedochovalo a zůstává dodnes specifikem okinawského karate. Nedílnou součást tréninku tvoří ve stylech jako je např. Gódžú-rjú a Ueči-rjú, ale podobná cvičení je možno nalézt i v některých dódžó Šórin-rjú.  

Slovo číší je v okinawském dialektu používaná zkratka sousloví čikara iši, které lze volně přeložit jako „kámen síly“. Na Okinawě se traduje, že tento nástroj pochází z Číny a spolu s např. sáší (kamenné zámky) a nigirigame (hliněné vázy) tvořil základ posilování již v dobách, kdy Higaonna Kanrjó sensei studoval bojová umění v čínském Fujianu. Původ tohoto nástroje však není možné přesně určit především proto, že podobné vybavení a jeho mnohé variace najdeme napříč světem a kulturami, a ne vždy je používán v souvislosti s bojovým uměním. Největší popularizaci se dostalo pravděpodobně indickým těžkým kuželkám a právě v Indii nalezneme i pomůcku zvanou Gada (velkou palici), která se číší velice podobá. To vede historiky k domněnkám, že se tento nástroj dostal na Okinawu přes Čínu z Indie, doložit takové tvrzení je však bohužel velmi obtížné a věrohodných zdrojů je jen velmi málo.

Číší, jak už jeho vzhled napovídá, má zásadní vliv na posílení předloktí a zpevnění zápěstí. Vzhledem k tomu, že okinawské karate obecně klade velký důraz na sílu a průraznost úderu, není divu, že je to právě číší, se kterým se začínající cvičenec seznámí jako s prvním.  Samotný nástroj není zpravidla příliš těžký a jeho hmotnost se liší podle síly cvičence. Průměrné číší může mít kolem 5-6 kg, a je to právě neobvyklý způsob pohybu a velké počty opakování, které činí cvičení náročným. Každý karateka začíná pochopitelně s lehčím a kratším nástrojem a postupem času se vypracuje k těžšímu číší s delší násadou, která dá tréninku opět další rozměr náročnosti. Vzhledem k charakteru cviků by však závaží nemělo přesáhnout 10 kg, neboť příliš těžké číší nepříznivě ovlivní techniku cviku a může mít neblahý vliv na klouby a šlachy. Sensei Kató Tomoyuki (GRB 10. dan) nám vždy klade na srdce, že hodžó undó není závod a nejde o to předvést, kdo uzvedne nejtěžší závaží. Student karate by měl mít doma více kusů různých velikostí a pravidelně obměňovat zátěž a počty opakování jednotlivých cviků.

Kromě posilování předloktí a zpevnění zápěstí má však tento nástroj i značný vliv na zesílení ramen a zad. Cvičení v nízkém postoji šikodači pak kromě posilování nohou učí koordinaci pohybu se změnou pozice těžiště, neboli pomáhá začátečníkům si uvědomit, že jednotlivé pohyby nevychází pouze z ruky (ramene, zad), ale je nutné je provádět celým tělem. V kombinaci s pravidelným břišním dýcháním se tak z číší stává komplexní posilovací nástroj, který zásadně ovlivňuje techniku karate a který by cvičenec neměl již nikdy zcela odložit.

Okinawa karate Praha

Okinawa karate Praha

Jan Čech   

V příštím díle: vázy nigirigame

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.