Kamban

Kamban – 看板  – poutač, cedule

Každé tradiční dódžó má svou tvář. Myslím tím tedy ceduli, podle které poznáte, že jde o místo, kde se cvičí bojová umění. Této ceduli se obecně (v japonštině) říká kamban.

Ačkoliv se pochopitelně fantazii meze nekladou, ta dódžó, která se snaží jít v duchu původních tradic mají u vchodu svislou dřevěnou ceduli s jednoduchým nápisem. Mluvím samozřejmě o Japonsku.

Dódžó mého senseie vypadá zvenku takto:

Původní karate, nebo třeba Kjokušin, tradiční vzhled cedule dává jasně najevo, co se v dané budově děje:

Zdaleka však nejde jenom o karate. Japonské původní korjú styly daly těmto poutačům tvar a karate se jimi pouze inspirovalo…

Nutno však podotknout, že takových míst už je i v Japonsku málo a stále ubývají. Tradiční vzhled ustupuje modernímu pojetí a co si budeme povídat, poutač musí především poutat. Dřevěný kamban takovou úlohu plní jen málo a proto je čím dál víc k vidění spíš moderní design. Mnoho okinawských dódžó se vydalo jakousi střední cestou a na Okinawě je nejčastěji k vidění strohá jednobarevná cedule, která plní svůj účel a přitom zachovává jakýsi nádech starého tradičního budódžó.

I naše pražské dódžó potřebovalo poutač. Hrozně rád bych sice měl zvenku na zdi svislou dřevěnou ceduli se znaky napsanými tlustým štětcem, ale vzhledem k tomu, že podobný zvyk je v našich končinách neznámý, nemělo by to vůbec žádný smysl. Možná jí tam časem doplním jenom pro ten pocit 🙂 Jako učinný poutač se ale myslím více osvědčí něco takového:

Tak a na závěr: Kdo mi řekne (spíš napíše) co je na jedné z těch fotek divného (prostě to nesedí a nedává smysl jako cedule u dódžó), má u nás měsíc cvičení zdarma 😀

J.Č.