Kuči buši – ústní bojovník

 

Na konci článku o motivaci do tréninku jsem se lehce otřel o pojem kuči-buši. Tak se na něj podíváme 🙂

Každý správný nadšenec do bojových umění zná, nebo aspoň někdy slyšel pojem buši. Jde samozřejmě o označení nejvyšší společenské vrstvy feudálního Japonska, tedy samuraje. Myslím, že nemá moc cenu se zde rozepisovat o těchto obecně „profláknutých“ pojmech, řeč bude jako vždy o Okinawě a karate.

Na Okinawě se totiž slovo buši používá jinak a označují se jím významné a vážené osobnosti karate a kobudó. Známí mistři, které předchází jejich pověst týkající se jak techniky, tak charakteru. Takoví lidé ale o sobě samých nikdy jako o buši nemluvili, byli tak označováni ostatními a pokud jste o někom řekli, že je buši, dali jste tím zřetelně najevo respekt a obdiv. Stejně tak jsou ale v okinawské řeči i výrazy, kterými lidé cíleně zesměšňují a poukazují na opak výše zmíněných mistrů. Bojová umění totiž často přitahují vyložené blázny…

Jedním z takových označení je například tzv. Tidžikun buši, neboli pěstní bojovník. Označuje se tak typ karatisty, který kvůli tréninku již ztratil soudnost, nemá společenské chování a jediné o co má zájem je trénink. Rád se chlubí obrovskými mozoly na pěstech a v tréninku cvičí vždy naplno, bezohledně i za cenu zranění ostatních. Kdo cvičíte nějaké bojové umění víte, že se někdy mezi lidmi na tréninku takový maniak objeví a že jen velmi obtížně chápe rozdíl mezi tréninkem a bojem na život a na smrt.

Jeho pravým opakem je tzv. Kuči buši. Kuči jsou v překladu ústa a to myslím vyjadřuje celou podstatu. Jde o někoho, kdo cvičí jen velmi málo, nebo dokonce vůbec, ale velmi rád své okolí přesvědčuje o tom, jaký je bojovník. Takových lidí je bohužel velmi mnoho a samozřejmě si to vůbec neuvědomují. Často se jedná i o bývalého karatistu (za karate si sami dosaďte jakékoliv jiné bojové umění), který už dávno nic nedělá, ale má to údajně „pořád v krvi“. Nejhorší typ kuči buši se rád chvástá, vždy má poruce nějakou bojovou historku či vyprávění o tom, jak nelidsky dřeli na tréninku před xx lety… Když má ale dojít na praxi, většinou přijde na řadu výmluva typu zdraví, práce, rodina a s tím se přece nedá nic dělat (tudíž za to nemůže a považovat jej za nebojovníka by bylo nefér)… Další druh ústních bojovníků připustí, že „to“ moc neumí, ale znají někoho, kdo je neskutečně silný, rychlý, technický, vyhrál všechny soutěže a ty nejdrsnější vyhazovače žere k snídani. Hlava mi nebere proč tohle vůbec svému trenérovi karate říkat a jestli by nebylo lepší se sebrat a jít cvičit k dotyčnému superborci…

Sepsat všechny úžasné historky, které jsem od různých lidí na tréninku slyšel by vydalo na knihu. Jednou přišel dokonce pán, který hned mezi dveřmi začal povídat o tom, jak se za dva roky na Krav Maga naučil perfektně bojovat. Vyprávění se protáhlo a nakonec jsem se během asi 30 minut dozvěděl i to, že své schopnosti nedávno využil naráz proti 5 protivníkům, kteří navíc měli všichni nože a tyče. Dotyčný pán samozřejmě všechny porazil a sám vyvázl nezraněn. Opět jsem netušil s jakou motivací takový člověk jde vyprávět podobné historky do klubu karate a protože byl pátek (kdy jsme měli pravidelné sparringy), pozval jsem ho si s námi bouchnout s tím, že bych takové schopnosti rád viděl. Pak už to samozřejmě vzalo rychlého konce, pán se odporoučel s tím, že by nám mohl ublížit, že dá svému tréninku tak rok a pak nám to přijde ukázat. Roky jsou to už dva a nikde nikdo 😉

Takže jen drobná rada na závěr. Neztrácejte soudnost a zdravý rozum, stavte praxi nad teorii a pozor při přikrašlování historek, mohlo by se vám stát, že vás lidi začnou nazývat kuči buši 😉

you-just-watched-the-karate-kid-i-bet-you-sure-know-how-to-kick2

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.