Makiwara v dódžó a venku

Po delší době máme v dódžó konečně makiwaru. Proč jsme jí chvíli neměli se dočtete třeba tady a co to vlastně makiwara je třeba tady.

Když jsem teď v posledních dnech připravoval montáž nového držáku do zdi, vzpomínal jsem na první vlastní makiwaru.
První kontakt s touto pomůckou byl samozřejmě v dódžó Kató senseie. Má makiwary dvě, jednu tvrdší a druhou měkčí, různě se na nich střídají kožené návleky, nebo tradiční oplet z rýžové slámy. Způsob, jak makiwaru kvalitně oplést tak, aby dlouho vydržela a aby se provaz neuvolňoval, mám jak jinak také od senseie, který to zase má od svého učitele (Miyagi Aniči) atd. Chce to cvik a proto, v rámci přípravy na vybudování vlastního dódžó, jsem měl několik let (vlastně neustále) na starosti makiwary já.
Takže i teď, vždycky, když přijedu za senseiem do Japonska, čeká mě většinou jeho láskyplné „Čeko (to jsem já), ty makiwary by potřebovaly oplést!“ 🙂 Minule i předminule jsem k tomu pak dostal ještě pár metrů slamněného provazu s sebou domů, abych měl i na makiwary v pražském dódžó. V ČR se tento provaz prostě nesežene (nebo tom nevím) a pro své vlastnosti; nahradit jiným bohužel nejde…

Moje první vlastní makiwara ale byla na minidvorku za domem, kde jsem v tu dobu bydlel. Ačkoliv takový dvorek (pár metrová mezera mezi domem a zdí sousedů) se může oku Evropana jevit dost děsně, v Japonsku je takové bydlení zcela běžné a malinká veranda z prken (viz fotky níže) je vlastně ještě docela luxus 🙂
Chtěl jsem makiwaru mít doma, protože se do ní dá ťukat každou volnou chvíli a bez kdovíjaké rozcvičky. Když pak člověk přijde do dódžó na trénink o hodinku dřív, nemusí ten čas zabít makiwarou, protože už má odboucháno z domova a místo toho může trápit kóhaie nějakým otloukáním, nebo kumite. Koupil jsem tudíž v tehdejší tokijské pobočce obchodu Šureidó* dvoumetrovou okinawskou makiwaru a chtěl jí zakopat na dvorku do země. Šel jsem to nejdřív konzultovat se senseiem, neměl jsem nakonec upevňováním makiwary žádné zkušenosti a popravdě mě překvapila jeho rada, která byla zhruba ve stylu „Celý vybetonovat!“ 😀
Dům byl pronajatý, betonovat panu domácímu dvorek poněkud nešlo a tak jsem sensei řekl, že na netu jsou k nalezení nákresy, které radí, jak makiwaru do země upevnit. Sensei mi nakonec řekl ať si to teda zkusím a že sám uvidím a abych spodní část prkna něčím natřel a zabránil tak hnilobě (a zbytečně nezničil makiwaru).

Předpokádám, že každý správný karatista někdy viděl tohle:

makiwaraNevím, kdo je autorem (obrázek mám z wikipedie). Jako teorie fajn, praxe je jako obvykle mnohem složitější.

Takže dle rad senseie jsem spodek makiwary natřel tak, aby pak v hlíně nepodléhal zkáze. Od samého začátku jsem byl k tomuto nákresu skeptický a tak jsem se vypravil do stavebnin a místo dvou prken pořídil dva betonové bloky. V JPN jsou všude na parkovištích zábrany, tedy dva kusy betonu, které vám nedovolí zacouvat zbytečně moc a odřít si auto o zeď atd. Přesně tyto zábrany (vzhledem k dostupnosti i ceně) byly pro ukotvení makiwary vhodné, nebo jsem si to alespoň myslel.

bumpers_smallTakže podle plánku: jeden blok ke spodní části makiwary, druhý těsně k úrovni země. Udupával jsem co to šlo, proléval vodou, přidával menší kameny… Výsledek byl poměrně uspokojující, nechal jsem tedy zeminu ještě přes noc sednout a druhý den ráno se jal bušit 🙂
K mému zděšení jsem makiwaru vyviklal během jednoho dne. Ačkoliv se betonové bloky zdály dostatečně těžké, opakované údery do makiwary stejně způsobily to, že se hlína přímo za prknem (tedy za horním blokem) pomalu udusala až tak, že vznikla mezera. V té pak prkno vaklalo a taková makiwara je bohužel nepoužitelná.
Takže znova. Přikoupil jsem ještě další tři betonové bloky, znovu vykopal a zpět zakopal vše i s makiwarou. Ta se měla při používání tendenci viklat i do stran (obzvlášť při mawašigeri) a tudíž další dva bloky musely přijít i z boku…
To už je docela hromada betonu a pomalu mi začalo docházet to, že první rada od senseie (všechno vybetonovat) zcela jistě vycházela z praktických zkušeností a nikoliv z wikipedie 😀 Ale člověk si nabyté znalosti váží nejvíce tehdy, přijde-li si na ní sám, že ano…

Pan domácí byl naštěstí bezva člověk a ani se nevztekal, když jsem mu překopával kus pozemku za barákem 🙂

IMG_2807 IMG_2808 makiwara 1Fotky jsou zhruba z roku 2005

Výsledek nakonec vypadal velmi obstojně. Makiwara měla výbornou tvrdost (ani moc, ani málo) a ani nebyla moc hlučná. Do dalšího vyviklání to trvalo zhruba měsíc…

Takže když to shrnu… Makiwaru neustálily ani betonové bloky, usilovné udusávání, prolévání, štěrk, či kameny. Ať jsem se snažil jakkoliv, makiwara nevydržela déle, než měsíc a abych pravdu řekl, měsíc co měsíc trávit pár hodin předěláváním…? To už bylo přece jenom lepší vyrazit do dódžó a odbouchat to tam… Pokud ovšem někdo nemá dódžó k dispozici a pokud mu nevadí náročná údržba (provaz se samozřejmě taky musí měnit), je venkovní makiwara určitě zajímavým řešením.
Je mi samozřejmě jasné, že kdysi bývalo na Okinawě více venkovních makiwar, než těch v dódžó. Možná je na to přeci jen nějaký fígl, který neznám, nebo je to opravdu jen o té píli a časté údržbě. Možná měli kdysi lidé bez počítačů, televizí atd. více času…  Možná, že právě tyto potíže vedly k tomu, že zahradní dódžó už téměř nelze nikde najít a všichni cvičí uvnitř. Kdo ví…

J. Č.

* Tokijská pobočka Šureida se osamostatnila a nyní je z ní firma Tókjódó.

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

6 reakcí na Makiwara v dódžó a venku

  1. choze říká:

    V Japonsku som len raz narazil na makiwaru vonku – vid foto – https://picasaweb.google.com/105276641702884369512/Japonsko16November2006#5090396936277449090 , ale ako vidiet na fotke, tiez sa to vseliak snazili upevnit, ale nebolo to velmi uspesne 🙂

  2. admin říká:

    Díky za fotku, to je taky zajímavé řešení (očividně se zakopání do země moc neosvědčilo 🙂

  3. Pavel říká:

    Tady je video, jak to udělat, ale už tam není např. po týdnu používání: https://www.facebook.com/piotr.czelen.3/posts/541306272726508

    Mimochodem,
    pořád ještě nejde v ČR sehnat rýžová sláma?

  4. admin říká:

    Díky za video! To je přesně ten způsob, který se mi neosvědčil a vůči kterému jsem dost skeptický. On v tom tedy trochu hraje roli i způsob úderu…
    Pán na tom videu k tomu říká, že si vlastní makiwaru staví po 40 letech (tedy že naposledy tohle dělal před 40 lety). Zajímalo by mě, jestli mu v zemi vydržela. Už jenom proto, že nepoužil pružné prkno, které by se směrem nahoru zužovalo, ale jednoduše fošnu. To, že mu makiwara uhýbá před úderem tak není způsobeno pružením prkna, ale pohybem v zemi. A to se prostě musí udusat…

    Provazy z rýžové slámy se u nás bohužel nevyrábějí ani neprodávají. Je to škoda, ušetřilo by to dovážení z JPN, ale vzhledem k mizivé ceně a k malému využití v našich končinách (kromě karate) se takový dovoz/výroba nemůže ani v budoucnu vyplatit.
    J.Č.

  5. Pavel říká:

    Nejde někde objednat rýžová sláma na internetu?
    Např. ebay nebo nějaký japonský e-shop?

  6. admin říká:

    Zdravím,
    bohužel o tom nevím. Vzhledem poptávce by se takovou věc asi nevyplatilo nikomu vyvážet. Navíc je to vlastně odpadní produkt z rýže a ačkoliv je běžně prodávaný smotek slaměného lana dost těžký (jeden vystačí na cca 4 makiwary), je vyloženě levný. Aby se něco takového vyplatilo, musela by se konečná cena dost zvýšit a to by pak zase nikdo nekoupil…
    Ale v JPN se dá sehnat snadno, takže při cestě za senseiem se to vždycky nějak zvládne 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.