Nelehké časy

Nerad bych článek věnoval jenom fňukání. Možná se tomu ale přeci jenom úplně nevyhnu.

Když jsem před jedenácti lety zakládal naše pražské dódžó, měl jsem hlavu plnou ideálů a v mnoha ohledech byl také dost naivní. Ale jak už tomu tak bývá,  život člověku sem tam připraví studenou sprchu. Každá taková sprcha je ale nová zkušenost, na které lze dál stavět a poučit se a tak to, že se kdysi člověk zachoval jako nezkušené pako, udělal chybu, nebo se nechal někým napálit, je vlastně možná zapotřebí brát jako přirozenou součást bytí… nikdo se nerodí už zkušený, že jo.

Ačkoliv se snažím neopakovat stejné chyby, z každé krize si vzít ponaučení a třeba z ní vyjít i silnější, jen těžko se vyrovnávám se současnou situací. Byl jsem v minulosti připraven zavřít dódžó z ekonomických důvodů a přiznat si vlastní chybu. Pokud vám totiž nepřijde nikdo na trénink, není to chyba těch dotyčných lidí, ale jen a jen vaše vlastní. Pokud člověk a činnost, kterou dělá, nikoho neosloví, neznamená to, že jsou „lidi u nás líný“, ale že třeba šli cvičit někam jinam.
Nikdy by mě ale nenapadlo, že se dočkám striktního zákazu činnosti. Že takový zákaz přijde přímo od vedení státu a že se toto vedení nebude obtěžovat jej doplnit jakýmkoliv zdůvodněním, či daty. Dodnes nevím, jestli je náš provoz rizikový a pokud ano, tak do jaké míry. Dodnes netuším, kolik lidí se nakazilo při sportu ve vnitřních prostorách. Nemám ani tušení, jak moc pomohlo cvičení v omezeném počtu lidí a v rouškách, tedy tak, jak jsme na podzim chvilku směli fungovat, nebo jestli i to bylo zcela zbytečné. Velkou záhadou také zůstává proč děti nesmí navštěvovat zájmové kroužky ani v případě, že jsou tentýž den ve škole negativně otestovány. Jediné co vím je, že nesmíme cvičit vůbec a že to ještě nějakou dobu tak zůstane.

Naše dódžó okinawského karate funguje dál online. Není to ono, co si budeme povídat… Ale díky píli a nadšení našich členů a zároveň i díky podpoře dalších, kteří třeba ani aktivně necvičí, dódžó nejspíš přežije. Schválně píšu nejspíš, protože nelehké časy ještě nejsou za námi a lámání chleba nás teprve čeká v podobě právě vyhášených balíčků rozvolňování. Ty totiž pro sport vypadají spíš jako tzv. todome, neboli finální technika prováděná na ležícího a již zdecimovaného soupeře.

Zatím si lámu hlavu jak z této krize vyjít silnější, než dřív. Jestli stále platí, že všechno špatné je vlastně k něčemu dobré.

A tak začnu třeba tím, že oživím tento dlouho neaktivní blog a začnu zase psát nějaká ta karate moudra. Snad si znovu najdou své čtenáře.

Hodně štěstí všem 😉

J. Č.

Líbil se Vám článek? Zvažte, prosím, podporu blogu a staňte se patronem.
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

9 reakcí na Nelehké časy

  1. Petr B říká:

    Najdou. Pis.

  2. Pavel říká:

    Popravdě bylo na čase. Moc se těším na nové články.

  3. Richard říká:

    Tvoj blog sa vždy číta výborne. Chápem tvoju ťažkú situáciu, zažívam niečo podobné, keďže som sprievodcom v turizme. Zase na druhej strane, skúsme nájsť niečo pozitívne, ja by som napríklad prijal nejaké online cvičenie (konzultáciu) s tebou, keďže nemôžem prísť na tvoj tréning ani v časoch dobrých, keďže bývam na Rodose. Pretože nájsť takého skvelého trénera karate ako si ty je veľmi zložité. Diky za to, že som mohol u teba trénovať.

  4. Viktor Forgacs říká:

    Vas blog si ctu pravidelne, byl a je mi inspiraci nejen v karate, neustale se k nemu vracim jako k dobre knize, ve ktere oprasuji oblibene pasaze. Diky za nej i za pripadne nove pasaze. A hodne sil, snad tato absurdni nepochopitelna situace brzy skonci. Dzudisti uz tento tyden trenovali venku. A mozna by nekteri chteli dohnat zameskane letnimi seminari ci primestskymi tabory. Drzim palce, vydrzte!

  5. Ján. říká:

    Yppei Yagi (asi tak) Naha Okinawa- Okinawské Karate nie je boj, ale je to sebaobrana.
    Ja tu na samote bojujem tiež s tou pliagou Covidom? Nie, bránim sa jej!
    Karate viacmennej pravidelne trénujem už 50. rokov. Dnes už zľahka, s otvorenou mysľou a najmä nezávisle na XY RYU.
    Pravda pochopil som čo je karate až na ostrove Okinawa.
    To len na okraj.

    Prosím nevzdávajte Váš Blog. Obsah toho čo v ňom uvádzate má väčšiu hodnotu, ako to, koľkých majstrov vychováte. (bez urážky)
    Som presvedčený že udržanie blogu pri živote pomôže najmä Vám.
    Pravda dlhé Vaše mlčanie chýbalo nielen mne.
    Prajem Vášmu Dojo veľa dobrého.

    Ja mám svoje Ikigai, vytvoril som si ho sám, a pomáha mi.
    Haisai.
    Ján.

  6. pavel říká:

    Je možné finančně podpořit fungování blogu?

  7. admin říká:

    pavel: Toho si nesmírně vážím, děkuji. Zatím jsem nad tím neuvažoval, snad by něco takového vyřešil Patreon. Zkusím se na to podívat.

  8. Marrin říká:

    Admin: také bych rád přispěl nějakou korunku, ale „za odměnu“ bych si přál, aby články vycházeli častěji…

    Chápu, že asi nemáte moc času, ale na druhou stranu si myslím, že jste v ČR jeden z mála, kdo má takové znalosti a zkušenosti a byli bychom moc rádi (snad mluvím i za ostatní), kdybyste se o ně dělil častěji.

  9. admin říká:

    Obrovské díky. Budu muset zamáknout a víc psát 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *