Praktické bunkai

Hned na začátku musím přiznat, že přidávání slova „praktické“, „practical“ atd. před názvy bojových umění, nebo jednotlivých cvičení a technik nemám rád. Chápu, že se každý klub snaží vymezit vůči ostatním (těm špatným, co jim to vlastně vůbec nefunguje) a že přídavek o praktičnosti v názvu dělá dojem něčeho víc… marketing je mrcha, bez něj to nejde…
Je třeba si ale uvědomit, že takové slůvko nevypovídá většinou vůbec o ničem a přidat si jej před název klubu může kdokoliv. Dochází pak ještě ke všemu k jakémusi odsouzení všech ostatních klubů stejného stylu, tedy těch, kteří sice provozují stejné bojové umění, ale nesnaží se všem sdělit, jak je to strašně praktické.
V tradičních uměních, ať už jsou japonská, čínská, nebo jiná, totiž lze narazit na pozoruhodný fenomén. Všichni jejich protagonisté znají velké množství konkurenčních organizací, které nestojí za zlámanou grešli a kde se to prostě cvičí špatně. Všichni tito lidé jsou si však jisti, že to není zrovna ta jejich organizace… kde tedy všechny jsou? Pozná se to podle „praktického“ názvu? Asi těžko…

A teď už ke kata a bunkai.

Bunkai 分解 znamená v japonštině doslova rozebrat, rozložit. To by mělo dost napovědět. Kata jsou unikátní nástroj, který slouží mnoha účelům. Některá kata (k tomu určená Gekisai, Pinan atd.) se dají při vysokých počtech opakování cvičit i jako kihon. Naučí vás základní techniku, kroky, posílí tělo, zlepší soustředění, prostě z vás vykovají karatistu a změní váš způsob pohybu. Pomůžou vám časem uvolnit tělo, nehýbat se jako robot a tím pádem zrychlit, zesílit atd. Vyšší kata obsahující mnohdy velmi složité techniky pak slouží jako prostředek k předání celého umění další generaci. Jde zhruba o to, že každý karatista je jenom člověk a je schopen se naučit pouze omezené množství technik tak, aby opravdu fungovaly. Krásně je to vidět při sparringu, kdy se každý snaží protlačit svou kombinaci, svůj hod soupeře atd., tedy něco, co nejlépe umí. Postupem času a odcvičenými roky se přidávají další techniky a technická rozmanitost s sebou přináší výhodu v boji. Není však v lidských silách zvládnout celý repertoár daného stylu a ani to není cílem.
Každý jsme jiný a každému sedne jiná technika. Není žádným tajemstvím, že v době života Miyagi Čódžuna senseie znal každý žák dvě tři kata (v Gódžú-rjú jich je celkem deset, tedy kaišugata) a v těch se snažil dosáhnout mistrovství. Učitel pak samozřejmě musí znát kata všechny, vědět o principech a bunkai, ale prakticky ovládat úplně všechny techniky nemá šanci ani on. A právě díky kata se technika, kterou prakticky neovládá ani učitel neztratí a zůstává v daném rjú i dál. Někdo z žáků se jí pak může z této šablony naučit a neustálým drilem se soupeřem uvést do praxe…

Co je to tedy praktická bunkai?

Jednoduše taková bunkai, kterou dotyčný nacvičil tak, že mu funguje. Pokud se tedy člověk drží osnov, pokud se postupem času kata nezmění (a nezkazí), všechny bunkai jsou praktické. A tady se konečně dostáváme na kámen úrazu.
V karate společnosti se obecně vžil názor, že kata je zapotřebí nějakým způsobem zkoumat a odvozovat z nich praktickou techniku. Setkal jsem se dokonce s názorem, že v kata je tisíc a jedna technika a že se je člověk musí usilovným výzkumem pokusit najít. Sorry, ale to je přece strašná hloupost. Pokud by bylo bunkai možné vyzkoumat bez jejich předchozí znalosti, jenom na základě „kouknutí“ na kata a nějakého zázračného nápadu, vychází mi z toho nutně to, že techniku lze odvodit z čehokoliv, třeba i z krasobruslení…
Kata byla vytvořena z konkrétních technik a pouze tyto konkrétní techniky obsahuje. Když se tedy kata v klubu učí, je zapotřebí současně probrat i techniky, na kterých celá stojí. Problém nastává ve chvíli, kdy vedoucí učitel klubu o bunkai neví, protože se je neměl možnost nikde naučit… To je velice choulostivé téma, skoro až tabu. V karate je totiž stále více běžnou praxí vyrazit často úplně naslepo do Japonska/na Okinawu a nechat se během této návštěvy přijmout do nějakého místního dódžó. Po návratu pak dotyčný najednou zastupuje renomovaného mistra, aniž by s ním strávil více, než pár dní. O nějakém předání karate a výuce bunkai tudíž nemůže být ani řeč a rázem to zkoumání kata a vymýšlení svých vlastních bunkai začíná dávat smysl, resp. je nezbytné…

Co je to ale tzv. ójó?

Ójó 応用 je jednoduše variace bunkai, při zachování jejího principu. Ne každá technika univerzálně funguje na kohokoliv. Každý jsme jiný, jinak vysoký, těžký, jinak dlouhé končetiny, máme různě dobrou, nebo špatnou rovnováhu atd. Když pak zjistíte, že vám nějaká konkrétní technika funguje na 4 lidi, ale na pátého ne, není to důvod k jejímu zavrhnutí, spíš k drobné modifikaci. Nejde o to, vymyslet jinou techniku, pouze zjistit jak to udělat, aby fungovala na všechny. Prostřední technika v kata Gekisai je švih rukou na hlavu soupeře a zároveň podmet. Stane ale např. to, že máte menšího a těžšího soupeře, který se ještě jako napotvoru postavil na svou přední nohu a jednoduché ašibarai na jeho kotník s ním ani nehne. Jak to tedy zařídit tak, aby technika zůstala pořád stejná a dokončili jste ten hod, o který vám jde? Recept je jednoduchý, ze stejné pozice (nalepení na soupeře) krátký kopanec kolenem do soupeřova stehna… rovnováha dotyčného je narušena na velmi krátkou dobu, která ale dostačuje k provedení původní techniky z kata. Naše stabilita tím vůbec neutrpí, protože díky zachování principu z kata v tu chvíli nepřenášíme nikam těžiště, nezvedáme nohu do vzduchu atd. Ten samý podmet lze při troše snahy a razance provést i na zadní nohu soupeře. S tím ovšem opatrně, nelze provést ukemi a dopad na zem je velmi tvrdý (takže za chvíli nebudete mít s kým cvičit 🙂 ).

Celá situace není vůbec jednoduchá, protože pokud chodíte někam na karate, z pozice žáka jenom těžko zjistíte, jestli si váš učitel bunkai necucá z prstu, nebo odkud jí vlastně vůbec má. Už jsem o tom psal tady.
Occamova břitva poslouží nejlépe. Pokud se vám bunkai zdá divná a ve skutečnosti nefunkční, pravděpodobně bude divná a nefunkční. Starý dobrý skepticismus je ještě lepší. Ptejte se svých učitelů na sporné části technik, při nácviku nespolupracujte a nepadejte na zem sami, vašemu učiteli/soupeři buď technika funguje, nebo ne. Pokud zjistíte, že provádíte „zaručeně autentickou a funkční bunkai“ a při tom vás soupeř může kdykoliv zasáhnout druhou rukou, zeptejte se na to trenéra. Okinawské bunkai jsou vždy „obouruční“… Aplikace toraguči (mawašiuke), které najdete ve všech kata (kromě Seiunčin) je pro Gódžú-rjú zcela stěžejní…
Žádný kvalitní učitel na otázku nezareaguje negativně. No a pokud snad ano a pokud se dozvíte něco ve smyslu „prostě se to tak cvičí!“? Odejděte a už se nikdy nevracejte…

Hodně štěstí 🙂

bunkaiKlasický příklad bunkai, která se by se sice hodila do akčního filmu s Brucem Lee, do praktického bojového umění má však daleko.

Záložka pro permanentní odkaz.

8 reakcí na Praktické bunkai

  1. mumu říká:

    dobrý den, vysvětloval jste tímto článkem zajímavé téma. tím nejzajímavějším v článku ovšem byl odstavec o správném použití kata bunkai s obrázkem wkf mistrovství světa kde trojice předvádí použití kata. a zvláště zábavné je když si myslí někdo že v kata je tisíc technik, nemyslící na to, že každá kata je zaměřená na jiné téma, které teprve společně mají rámec výuky daného stylu…… toto atraktivní bunkai na mistrovstvích světa například, je a to hlavně také zaměřeno na atraktivitu pro diváky ( nehledě na xma kde si vymýšlí nové ) se i dnes najdou trenéři, samozřejmě kteří si o sobě myslí že jsou v daném regionu prvotřídní, co mají tento názor na kata výše zmíněný…… a abyste pro ilustraci mohli o jednom takovém sami vědět, tak je to mistr jan vališ z kutné hory na stránce http://www.karatevakado.cz, který na dotaz co to je kata a její využití, řekl že kata je rozhodující a v ní jsou tisíce!!!! technik, které se mohou kombinovat a pak ještě dopověděl na dotaz tím, at se laskavě koukne na youtube na wkf kata 2014 a jejich využití v boji, které jsou podle jeho názoru ¨naprosto luxusní ¨ jsou to podobné katy jako zde označujete vhodné do filmu. mino jiné vyučuje také svojí verzi sebeobrany založené na katách, které si samozřejmě upravil podle svého, nazval to sebeobrana laika http://karatevakado.cz/zpravodaj/z2014-06.pdf, po dotazu kde se je naučil nebo jakým způsobem k ním docílil, se ohradil že ho to naučil jeden známý a že je to na dlouhé vypravování, ale že fungují skvěle…. mimo to je to trenér, , který si velice zakládá na teorii sportovního tréninku a teorii her ve výuce karate a tím také vede hodiny, kde se nesmí míchat věkové kategorie a začátečníci s pokročilými a ze začátku si děti spíše hrají než aby cvičili techniky.
    to znamená že 6 až 9 let se děti ani nic moc z karate nenaučí, jelikož jsou zaměřené hlavně na hry….a jakýkoliv jiný názor než nemíchat věkové skupiny je podle něj špatný, velmi ho to rozčiluje, až na takovou míru že začíná nekalý marketingový boj s ostatními oddíly, které podle jeho názoru vedou naprostí amatéři http://www.karatevakado.cz/nabor.php…..ale sám se považuje za první třídu. a pokud se nečekaně objeví jiný systém než on cvičí, tak si reakci na kapap kravmagu, můžete předčíst například zde http://karatevakado.cz/zpravodaj/z2013-06.pdf uplně dole na dokumentu je to jen slušná verze toho co on si myslí doopravdy. mcdojo to je výraz pro kluby kde se dělají i ty věci co s tréninkem přímo nesouvisí, zde musí povinně žáci čistit od odpadků město, a to mu za to platí sponzorství a jiné akce jako jsou vánoce tak na ty je také povinná účast, takže zajímavé poměry v klubu jsou. taktéž jsou jeho názory na jiná bojová umění, například na taekwondo, které on nesnáší a považuje ho za méněcenné ( přímo on mi toto řekl) a v případě že někdo by náhodou od něj chtěl odejít například na taekwondo, tak dojde za trenéry toho klubu a vynadá jim že se mu pletou do podnikání ( u toho jsem ovšem přímo nebyl, ale z doslechu)

    podívejte se na jeho stránky a vězte, že není tím člověkem co vypráví na webu, jelikož se dělá hezčím než je.

  2. admin říká:

    Dobrý den,
    zmíněný klub ani trenéra bohužel neznám a ani mi nepřísluší jej hodnotit. V článcích na blogu se snažím oslovit spíš nadšence do karate, nabídnout jim alternativní pohled na u nás zaběhnutou pravdu, o které se často nesmí v klubech ani pochybovat. Rozebírání kvality konkrétních klubů je ale něco jiného a touto cestou se nikdy nevydám. Negativa lze najít úplně všude, ale pozitiva nakonec taky, proto mají všechny kluby a všichni trenéři své příznivce a studenty. 🙂
    J.Č.

  3. mumu říká:

    to po vás taky nikdo nechce abyste hodnotil ostatní kluby karate, ale přímo konkrétně jsem vám názorně chtěl ukázat, že se i v dnešní době najdou trenéři, kteří toto špatně nebo zkresleně pochopí a pak učí jejich žáky to o čem vy řeknete že není správné.

  4. admin říká:

    Chápu a děkuji za komentář. Ono by toho šlo napsat samozřejmě mnohem víc, už takhle mi ale sem tam chodí docela děsivé mejly ve stylu „tady jsme v Čechách, tak si svoje japonský manýry strč někam“ 😀

  5. Talaniel říká:

    takové maily vám fakt chodí? Síla 🙂

    Každopádně – mě bunkai docela zajímá, ale nechci s dotazy moc zdržovat na tréninku, ač tedy trenér občas i něco naznačí nebo řekne sám od sebe. Nemáte nějaký tip na online nebo i třeba knižní zdroje? Mám sice i nějaké knihy, ale bunkai tam taky moc neřeší. Děkuji.

  6. admin říká:

    To bohužel nemám, je mi líto. Já nejsem fanda knih o karate, tedy pokud nejde vyloženě o historii atp. Karate se naučit z literatury, ani z videa nelze a nezbyde Vám, než pravidelně chodit na tréninky a všechny dotazy směřovat na trenéra… Dotaz určitě nebude považovat za zdržování. 🙂

  7. brucus říká:

    Dobrý deň.

    Dovolím si trochu s Vaším názorom trochu polemizovať. Ako sám píšete, bunkai je v kata v podstate „ukryté“. Niektoré bunkai môžu mať viacero rôznych praktických prevedení. V prípade že nejaká ryu vyučuje stovku kata, sa nám tento počet toho čo treba zvládnuť krásne rozrastie. Dosiahnuť majstrovstvo je beh na celý život, ale čo ak sa chcem dokázať brániť hneď, a nie až keď mi bude 80?
    Práve preto mi príde vhodnejšie riešenie pripraviť si určité kombinácie založené na najtypickejších situáciách z reálneho života (z ulice) a tieto si nadrilovať. V týchto kombináciách nepoužívať skryté techniky ,ale rovno ich trénovať, tak ako sa reálne použijú. Takisto je veľmi dôležitá mentálna príprava, človek po napadnutí nesmie spanikáriť a musí sa naučiť „čítať“ súpera – vystihnúť čo súper plánuje urobiť
    Toto ja osobne chápem ako reálna (praktická) sebaobrana. Dokonca si dovolím tvrdiť že len cvičením kata, bez kumite, to nejde dosiahnuť.

    Dúfam že som Vás neurazil a teším sa na diskusiu.
    S pozdravom.
    L.H.

  8. admin říká:

    Já marně hledám tu polemiku a s tím, co jste napsal, zcela souhlasím 🙂 Obzvlášť s tím kumite.
    V článku jsem narážel na hledání bunkai v kata, protože jsem se už nejednou setkal s výukou stylem „tady máš kata a vyzkoumej sám, k čemu celá slouží“.
    To je dle mého špatně a výuka by měla být spíš něco jako „tady máš kata, tady máš bunkai jednotlivých pohybů a teď to sám nacvič tak, aby to fungovalo“. 🙂

    J.Č.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.