…sarumono owazu.

Japonština má obrovské množství nejrůznějších přísloví a pořekadel, tedy stejně jako čeština. Každé se hodí na nějakou životní situaci a každé skrývá nějaké hluboké moudro. Většinou je to ale tak, že se do té životní situace musíte nejprve dostat, abyste ono přísloví náležitě ocenili. Čím víc pak máte životních zkušeností, tím víc různých přísloví se vám hodí.
Když se pak nějaké takové prastaré přísloví týká tréninku karate (nebo prostě bojových umění) a když se v takovém moudru někde najdete, je to o to zajímavější.
Když se můj pobyt v Japonsku chýlil ke konci, dával mi můj učitel různé rady, které se týkaly více běžného života a vedení dódžó, než tréninku samotného. Některá přísloví najdete ve starších článcích na tomto blogu, některá na svůj článek ještě čekají. Rady od někoho, jako je Kató sensei jsou pro mě vždy ryzí zlato, ale teprve postupně si uvědomuji, že je všechny ocením až časem, až s dalšími životními zkušenostmi. Že je sice mohu chápat, ale jejich hloubku lze ocenit až na základě skutečného prožitku. A ten někdy bývá velmi nepříjemný…

Kitaru mono kobamazu, saru mono owazu.

来るもの拒まず、去るもの追わず。

Nebránit se tomu, co přichází a nehnat se za tím, co odchází.

Tohle přísloví je jedno z nejcennějších. Jasně, že se nedá aplikovat úplně na všechno a že zavání takovým tím zenovým flegmatismem, ale stejně jako ostatní přísloví skrývá své kouzlo. Pro mne je nejcennější právě proto, že na něj vzpomínám v souvislosti s chodem karate dódžó.
Nebránit se tomu, co (kdo) přichází… to je ta snažší část. Do dódžó má totiž přístup každý, kdo má zájem o trénink a je úplně jedno jakého je pohlaví, barvy pleti, náboženského vyznání, či politického přesvědčení. Jediné o co běží, je pouze přístup k samotnému tréninku karate a samozřejmě i chování vůči ostatním členům.
V chytrých textech o karate (a že jich je) se většinou můžete dočíst, že bojová umění tříbí charakter, že vás naučí slušnosti a pokoře a tak dále. Abych byl upřímný, já si to nemyslím. Ono je to totiž obráceně, tedy tak, že pokud je člověk upřímný a pokud mu nedělá problémy sklonit hlavu, u tréninku už zůstane. Pokud pochopí, že je vždycky ještě něco, co se může naučit, vylepšit a časem i sám vyzkoumat, karate se stane jeho vlastní součástí, bez ohledu na to kolikrát za měsíc dorazí do dódžó, nebo u kterého učitele se zrovna učí. Ti, kteří přicházejí hledat něco jiného, než karate, stejně nevydrží a nakonec se vším seknou, ať je to po týdnu, nebo po čtyřech letech tréninku.
Jestliže mám v dódžó někoho, kdo u kihonu obrací oči v sloup, o kata říká, že ho nebaví a většinu tréninku věnuje pouze posilování… pokud nereaguje na moje výzvy, aby netýral nováčky a neurážel je před/po tréninku… pak je konec členství takového člověka pouhou otázkou času. Na takové situaci je pak velmi zajímavé to, že na to dotyčný přijde sám a zjistí, že už jej prostě karate (a dódžó) není hodno a takřka beze slova zmizí.

Předpokládám, že trenéři, kteří tento článek čtou už takovou zkušenost mají také. Odchod člověka z dódžó zamrzí vždy, je to však o to těžší, jestliže jste dotyčného znali několik let a strávili s ním spoustu času. V tu chvíli pak pomáhá druhá část dnešního přísloví.

…sarumono owazu, nehnat se za tím, co (kdo) odchází. Ačkoliv byste dotyčnému chtěli dát druhou (nebo třetí?) šanci a pořád doufáte, že se něco změní a že zase zázračně začne usilovně cvičit… každý pokus o smír je zbytečný a může být brán dokonce jako projev slabosti. Ego, které se projevovalo tak dlouho při tréninku se nakonec obrátí proti vám a situace se stejně jenom vyhrotí. V horším případě ego způsobí to, že za důvod ukončení tréninku bude dotyčný považovat přímo trenéra a sám tak zdánlivě neztratí tvář. Pokud by tomu tak ale opravdu bylo, nezačal by ihned cvičit někde jinde, v nějakém lepším klubu? Nehnat se za tím, co odchází je vlastně jediné logické řešení celého problému a kupodivu i nejlépe snesitelným koncem pro obě strany.

Takové události se ale dějí dnes a denně a vůbec nemusí jít o karate. Až se vám tedy někdy bude zdát, že o něco/někoho přicházíte a nemůžete to prakticky nijak ovlivnit, nehoňte se za tím. Život jde dál a zapotřebí je řešit budoucí nesnáze a ne se neustále babrat v těch minulých.

Já se snad ještě na ten Zen dám taky… 😀
Příště už zase o karate 🙂

Hodně štěstí

J.Č.

Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

Jedna reakce na …sarumono owazu.

  1. Talaniel říká:

    Pěkné. Ze života. Neřešit věci, které nemůžu ovlivnit, je velmi osvobozující a poskytuje to čas věnovat se věcem, které jdou/má smysl řešit. Nebo čas se věnovat lidem, na kterých záleží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.