Posilování je v karate velmi důležitá část tréninku.
V některých stylech karate, jako např. Gódžú-rjú, Ueči-rjú (plus v některých dódžó Šórin-rjú atd.), se dodnes dochovaly původní účinné metody posilování s nejrůznějšími nástroji (číší, sáší, kongóken atd.). Moderní styly karate, jako je např. Šótókan, Kjokušin atd. od těchto způsobů upustily (metodika nepřežila přechod karate z Okinawy do Japonska a nedochovala se) a volí novodobé postupy a své vlastní poznatky. Posilování je samozřejmě vždy přínosem, ať už jde o cviky s vlastní vahou, nebo doplnění tréninku karate o posilovnu… V obou případech je však zapotřebí dodržovat správnou metodiku a postupy tak, abychom mohli se cvičením pokračovat i do vysokého věku a vyhnuli se zbytečných zdravotním potížím.
Jedno mají však oba, tradiční i moderní směr společné. Posilovací pomůcky nepatří do dětských rukou!
Můžete teď namítnout, že pár pohybů s 300-500g závažím dětem neuškodí. Právě proto bych se rád zaměřil na hodžó undó, původní posilování v okinawa karate.
Zeptejte se na to svého učitele. Mně ten můj (Kató sensei) vždy říkal, že hodžó undó není pro děti. Nejdedná se pouze o posilování s nástroji, rozdílů mezi dětským a „dospělým“ karate je více. Děti by neměly podstupovat otloukací drily (kote kitae), nesmí cvičit údery na makiwaře a na plnokontaktní sparring (byť v helmách), mají myslím taky dost času. Naprosto nepřijatelné i cvičení kata Sančin! V případě posilování s nástroji a Sančinu si nadšení trenéři zahrávají se zdravím svých žáků hned z několika důvodů.
Růstové chrupavčité ploténky na dlouhých kostech, díky nimž má kost schopnost se prodlužovat, jsou náchylné k poškození právě posilováním. Ostatní zatěžované části, jako např. chrupavky, šlachy, vazy atd. jsou během růstu také méně odolné… Vhodné posilování s vlastní vahou určitě neuškodí, dětem však více prospěje všestranný pohyb (v rámci tréninku se k tomu hodí kihon, idó kihon, kata atd.), než jednostranně zaměřené posilování určitých svalových partií.
Druhým důvodem, který myslím potvrdí všichni, kdo pracují s dětmi, je disciplína. I kdybyste tedy trvali na hodžó undó pro děti, byť třeba s lehkým závažím a malými počty opakování, budete mít vždy problém s tím, aby děti dodržovaly správnou metodiku. U okinawských nástrojů je naprosto nezbytné správné držení těla (nejenom rovná záda!) a v závislosti na cviku pak třeba i pozice ramen, napnutí lokte atd.
Vím, že apelovat na trenéry nejspíš k ničemu nebude. Ale zkuste si prosím sáhnout do svědomí, máte opravdu zvládnutou metodiku hodžó undó (i co se týče vašich dospělých žáků)? Cvičili jste pod kvalitním instruktorem, který vás neustále opravoval? Nezahráváte si se zdravím svých žáků tím, že jste okoukali okinawské posilování z videa?? Ono se pravděpodobně nic nestane, pokud nebudete cvičit hodžó undó pravidelně a usilovně. Dost možná vás ani nikdo nebude vinit z toho, že má najednou tenisový loket, bolavá záda, nebo kolena… zdraví žáků však závisí na kvalitním tréninku a to je zodpovědnost učitele.
Živě si pamatuju, jak mi spadla brada, když mi 8 letý kluk na tréninku říkal, že k Vánocům dostal 5 kg jednoruční činky a že teď s tátou spolu každý den cvičí. Že dneska před tréninkem s tátou udělali 70 lehsedů atd. Je fakt, že byl vždy pohyblivější než většina ostatních dětí, ale taky o hlavu menší (zatímco taťka má skoro dva metry). Může v tom být určitě více faktorů, třeba své vrstevníky jednou zázračně doroste atd., ale stojí takový hazard se zdravím svého dítěte opravdu za to?
Nejsem doktor, mé znalosti jsou laické a mám tendence věřit tradičním a ověřeným postupům, na kterých okinawa karate stojí. Nikdy však není na škodu tyto metody konzultovat s někým, kdo má patřičné vzdělání a pod tíhou argumentů moderní medicíny cviky třeba i upravit. Já mám kamaráda, který je špičkový fyzioterapeut a kterého neustále otravuji s nejrůznějšími dotazy, vlastně kdykoliv se vidíme. Pro mě jsou to velmi cenné hovory a jeho zase (snad) baví mé historky z Japonska a zážitky z dódžó… 🙂 Vím díky němu např. i to, že všechny postoje v Naha-te jsou zdraví neškodné a že pravidlo „kam směřuje koleno, tam špička“ (které mi vždy sensei vštěpoval), je správné. Probírali jsme zpevňování tandenu, uvolňování ramen, napínání loktů při úderech atd.
…
K napsání toho článku mě přivedlo náhodné shlédnutí několika fotek z internetu, u kterých zůstával rozum stát. Číší v rukou 8-10 letých dětí, šikodači široké a nízké co to jde, pokrčené lokty a křivá záda, děti cvičící Sančin… Všichni instruktoři se ale tváří, že to vlastně skvěle umí a že se to naučili u renomovaného mistra (se kterým strávili pár seminářů spolu se 400 dalšími lidmi). Je to docela smutné. Pokud bude výsledkem to, že nebude fungovat technika a jejich karate nebude prakticky použitelné, je to jenom jejich věc… Pokud je ale v sázce zdraví dětí, je to už vyloženě na facku 🙁
Veselé Vánoce všem lidem dobré vůle! Dejte svým dětem pod stromeček stolní hru, nebo třeba autodráhu… 🙂 rozhodně ne činky!
Goju-ryu Bujutsukan – hojo undo kigu
