Dnes trochu povídání o souvislostech v historii karate. Bez mučení se přiznám, že nemůžu vystát hlášku „Karate je jenom jedno“. Prostě není. Na první pohled pro někoho, kdo karate necvičí… možná.
Když nejdřív dáme stranou konkrétní rozdíly v jednotlivých stylech (rjúha), můžeme začít rozdělením karate na dvě hlavní větvě, tedy Šórin a Šórei. Šórin, starší větev okinawského karate odvozuje svůj původ ze severních stylů čínského kungfu (Šórin je japonské čtení čínských znaků pro Šao-lin), zatímco Šórei vzniklo naopak z těch jižních. Technických specifik společných pro všechny rjúha daného směru je hned několik.
Do kategorie Šórin spadají např. nejznámější Šótókan-rjú, jeho předek Šórin-rjú, ale také třeba, Wadó-rjú, Motobu-rjú, Kobajaši-rjú a mnoho dalších. Aby toho nebylo málo, celou větev Šórin rozdělujeme ještě na Šuri-te a Tomari-te, tedy podle měst, kde se nacházela nejznámější dódžó a jejichž technika a kata vykazují podobnosti. Šórin má na Okinawě více než 300 letou historii a často se cvičí společně s bukidžucu (Okinawa kobudó), se kterým se dobře doplňuje.
Do kategorie Šórei se řadí Gódžú-rjú, Ueči-rjú, Rjúei-rjú a Tóon-rjú. Jejich historie je oproti Šórinu kratší, lze mluvit o nějakých 150 letech. Vzhledem k tomu, že všechny styly se soustředily do města Naha, pojem Naha-te můžeme použít pro všechny výše zmíněné.
Zvláštní případ je Šitó-rjú, jehož zakladatel Mabuni Kenwa se pokusil o skloubení Šuri-te a Naha-te do jednoho celku.
Drobných technických rozdílů mezi větvemi Šórin a Šórei je opravdu mnoho. Určitě nemá smysl je všechny vypisovat a proto bych rád zůstal jen u pohybových principů, základních stavebních kamenů obou směrů karate. Ať provádíte jakoukoliv techniku, vždy bude ovlivněna tím, co jste se naučili v kihonu (dril základních technik).
Učil vás sensei vždy švihnout boky do techniky? Pak velmi pravděpodobně cvičíte Šórin.
Trvá sensei na tom, abyste zpevnili spodní část těla, zatli podbřišek a boky vůbec nehýbali? Pak cvičíte Šórei.
Používáte kiba-dači? Cvičíte Šórin. Nebo to není kiba-dači, ale šiko-dači? Pak je to Šórei… a tak dále.
Obecně lze říct, že styly Šórin využívají více přímočarých švihových pohybů. Najdeme zde tvrdé kryty jako např. šutó-uke, švihové gedan-barai vedené z ramene dolů. Oproti tomu se směr Šórei zaměřuje více na kruhové pohyby. Švihové šutó-uke se zde takřka nevyskytuje, místo toho se základní technika zaměřuje na kruhový kryt hiki-uke… Jde ale také o postoje, celkové držení těla, vedení úderu, použití těžiště atd.
A teď chvilku bez obalu:
Nevím, jestli je to způsobeno rozmachem sportovního karate, nebo pouhým nedostatkem kvalitních informací (instruktorů) v našich končinách… Pozoruji však chaotické míchání obou hlavních větví karate dohromady, konkrétně cvičení Gódžú-rjú založené na principech Šótókanu. Je to pochopitelné, Šótókan-rjú má u nás i ve světě mnohem větší členskou základnu, o něco delší historii i více kvalitních instruktorů. Je tedy celkem pochopitelné, že když někde chybí informace, je nejjednodušší sáhnout do znalostí právě tomuto stylu.
Už ani nepočítám kolikrát mi přišel nováček na trénink s tím, že cvičil Gódžú a že zná kata od Gekisai až třeba do Seipai a na první pohled bylo jasné, že pohybové návyky vychází z Šótókanu. Nakonec když se dnes podíváte na závody v karate, jsou sice rozdělené podle rjú a soutěží se v jiných kata, jinak ale není poznat žádný rozdíl…
Doufám, že mě nechápete špatně. Mám daleko k tomu posuzovat co je lepší, nebo horší. Je mi pouze upřímně líto, že se v našich končinách autentické Naha-te vyskytuje tak málo, pokud vůbec 🙁
Jen tak pro porovnání. Na těchto videích je myslím jasně zřetelný rozdíl v principu pohybu:
Yahara Mikio sensei, legenda Šótókanu. Je krásně vidět, jak generuje sílu do úderu švihem boků, ale těžiště má stále na jednom místě. Výsledkem je úder jak šlehnutí bičem.
https://www.youtube.com/watch?v=t-jtK5rBFAI
Higaonna Morio sensei, Okinawa Gódžú-rjú. Vidíme, že síla do úderu vychází z pohybu těžiště dopředu a dozadu (plus pohyb boku, byť jiný než na předchozím videu). Výsledkem je úder jako beranidlo, jdoucí do hloubky.
https://www.youtube.com/watch?v=w3Epr6COl-M (je mi líto, ale uživatel zakázal vkládání náhledů. Prosím klikněte na odkaz a sleduje na youtube)
Onaga Mičiko sensei, Okinawa Šórin-rjú. Ztřetelně je vidět princip pohybu, síla vycházející z pohybu boků.
Šindžó Kijohide sensei, Ueči-rjú. Viditelné zpevnění boků bez švihu, plus kruhové pohyby charakteristické pro Naha-te.
J.Č.
Dobry den, k te posledni poznamce o michani stylu, kdy Godzu-ryu vypada jako Shotokan mam zajimavy poznatek. Ptal jsem se kdysi kolegy ktery cvicil Godzu-ryu v Bratislave a byl i slovenskym vicemistrem v kata, jaky je rozdil mezi Godzu-ryu a Shotokanem. Rekl ze zadny, jen oni delaji hikite v maximalni co nejvyse k rameni, aby byla ruka co nejvice napruzena k naslednemu uderu, zatimco Shotokan ma pest v hikite u spodniho zebra. To co mi popisoval odpovida informacim z knih Frantiska Sebeje a ty byly o „Godzu-ryu“, jestli se po tech letech nepletu. A zaroven si nepamatuju zadneho karatistu v Cechach ktery by z Sebeje nevychazel. Snad kazdy mel jeho knihu doma. Hadam ze to bylo zpusobeno nedostatkem informaci za totace. Nelze se pak divit, ze kdyz se po padu komunismu zacali poradat seminare s japonskymi mistry, tak byli vsichni vyjukani, ze se cely vykendovy seminar misto „tajnosti a kouzel“ vyucuje pouze kihon. Samozrejme vcetne cernych pasu.
Je to rozhodně tak, jak říkáte. Já se opovážím říct, že už se mi za těch pár let podařilo udělat hlubší náhled do důvodu, proč u nás mezi těmito druhy karate není prakticky žádný rozdíl. Sbírám odvahu k sepsání článku a popravdě mi začíná být stále jasnější to, že jej nikdy nenapíšu. Není o to zájem. Zbytek by byl spíš lepší soukromou konverzací, než formou veřejných komentářů.
Pomalu se prokousavam vasim blogem, vzdy par stranek na dobrou noc. Mozna jsem jinde zminil, ze za totace byla zeme rozdelena na sotokannv Cechach a godzu rju na Slovenaku. Dnes se ma vrc tak, ze soucasne vedeni svazu karate v cz ma blize ke godzu rju, k litosti nekterych instruktoru sotokanu..proc, to netusim, ale uz nekolik jsem slysel si postesknit. Treba to souvisi s ruznymi nahledy na zkusebni rad, pripadne zavody..
K tomu míchání stylů … na jihu Čech v okolí Budějc lidé vlivem historie od 70.let cvičili Šotókan a již třeba 10 let byli nositrli černého pásku. V 90.letech tam pak učil jezdit karate pan Takeji Ogawa z Vídně (Godžú rjú) a uděloval technické stupně i Šotókanistům … Ja jako mladík jsem tomu moc nerozuměl… někteří jiní karatisté z ČB se pak začali učit JKA karate od pana Hideo Očiho a Winjardgena a šli touhle cestou, hodně jich se dál učilo od Ogawy, jiní si našli jine učitele, či se orientovali na sportovní karate nebo ns spojení jejich karate s Taiči.
V letech nedávných a i současných budějčtí sportovní karatisté vozí umístění ze závodů v zápasení v Godžú rjú, ale přitom Godžú rjú oddíl žádný ve městě není….
Tady je popis výuky pana Ogawy a celé vysvětluje mix goju rju a sotokanu v oddilech v CR http://www.karate-kyjov.cz/www/karate_klub_kyjov/galerie/foto/foto_osobnosti/foto_soubory_osobnosti/ogawa_takeji.htm