Kata

Je mi jasné, že psát na blog o kata je už samo o sobě troufalost. V celé rozsáhlé komunitě lidí, kteří cvičí bojová umění se názory na sestavy liší. Většinou je to dáno tím, jestli se v daném stylu kata cvičí, nebo ne… Takže směle do toho.

Pokud tedy vedle sebe existují bojové styly bez sestav i s nimi, je možné, že cvičení kata není zapotřebí a je to tedy přežitek?

Karadazukuri

Ačkoliv lze tento pojem přeložit jako „bodybuilding“, v karate terminologii neznamená vůbec kulturistiku. Jde o přípravu těla na techniku. V okinawském Gódžú-rjú se do tohoto pojmu zahrnuje kromě vybudování potřebné svalové hmoty i dril základní techniky, ať už jde o jednoduchý kihon, nebo právě sestavy kata. Jednoduše řečeno, pokud nově příchozí karatista nezvládá postoje tak, aby se pak při úderu byl schopen „opřít o nohy“, neudrží vázy nigirigame (a tudíž o nějakém kvalitním úchopu v technice nemůže být řeč), při úderu se mu láme zápěstí a při tvrdých krytech skučí bolestí atd., nemá jednoduše cenu jej učit složité techniky, protože je jeho tělo prostě nebude schopno vykonat. Výroba těla „karadazukuri“ je tak první věcí, kterou musí každý v tréninku překonat. V rámci kata k tomuto účelu máme dvě kata, které narozdíl od těch ostatních nepocházejí přímo z Číny, ale byly na Okinawě vytvořeny senseiem Miyagi Čódžunem. Kata Gekisai neobsahují žádné složité bunkai a jsou zaměřeny více na procvičení postojů, přechodů mezi nimi a tvrdou rychlou techniku převážně zavřenou rukou (Gekisai dai ni o něco méně). Pomohou osvojit si koncept suriaši (neustálý kontakt nohy s podlahou), naučit se držet tělo vzpřímeně, postupně začít používat do úderů i zádové svaly a při nekonečném opakování dokola i tolik potřebné uvolnění ramen a úsporu pohybu. To jsou věci, které lze posilováním docílit jen těžko a základní technikou (kihon) jen do určité míry. Sparring (irikumí) je samozřejmě důležitý pro osvojení si citu pro vzdálenost a načasování, zkušenosti však ukázaly, že není možné bazírovat pouze na volném boji. Záleží na tom, s jakou pohybovou výbavou člověk do karate klubu přijde, koho bude mít za partnera, jaká bude první intenzita boje a tedy první zkušenost. Pokud je první sparring příliš tvrdý, může to vést dokonce k ještě většímu zatuhnutí a strachu, který pak člověka v jeho tréninku brzdí, nebo jej přímo odradí. Dalo by se samozřejmě říct, že takoví lidé jsou odpad a nemají na karate co dělat, ale to je samozřejmě krátkozraké. Rozbít na tréninku nováčka není problém, spíš hloupost. Miyagi Aniči sensei říkával, že zlomit člověka není umění, ale vytvořit karatistu i z toho největšího polene je teprve výzva. K tomu, aby se tedy nováček otrkal, ze začátku lépe slouží kata, nebo jejich některé verze ve dvojici (sandan-ukebarai).

Zlatý střed techniky

Okřídlená věta zní, že kata je učebnicí karate. Popravdě je tento výrok zcela přesný. Sestavy obsahují všechny techniky, které jsou stěžejní pro daný styl a jsou tak zdrojem vědomostí pro praktickou aplikaci. Jedná se o tzv. bunkai, neboli nácvik jednotlivých technik z kata nejrůznějším způsobem od statických drilů až po volný boj. Bez bunkai ztrácí kata svou podstatu a stává se z nich pouze sestava prázdných pohybů, která ačkoliv může být zdraví prospěšná, přestává být bojovým uměním.
Každý, kdo karate někdy cvičil si však někdy lámal hlavu s tím, proč některé techniky vypadají v praxi jinak, než v kata. Je to právě proto, že kata je učebnice, nikoliv praktická znalost techniky. Když si vezmeme jenom prostřední techniku z obou kata Gekisai (šutóuči), tento jeden pohyb má několik variací. Jde o to, jak zrovna soupeř stojí, jak se mi podařilo k němu přikročit, jestli je vyšší než já, jestli se aktivně brání druhou rukou atd. Těžko to spočítat, ale já vím zhruba o pěti variantách podle situace. Pokud bychom měli mít pro každou takovou verzi techniky vlastní kata, byly to pak stovky sestav a tisíce technik… a to je samozřejmě nesmysl (v Gódžú máme kata 12 a máme toho i tak až nad hlavu 🙂 ).
Kata tak obsahuje zlatou střední cestu techniky. Šablonu, kterou když se člověk naučí, snadno z ní pak v praxi další variace odvodí. Kata navíc splní účel i jako kondiční cvičení, kihon v pohybu, dechové cvičení, posílení techniky přes tanden atd. a je tedy vskutu unikátním nástrojem v tréninku. Pokud vás navíc zajímá i historie karate, původ a účel jednotlivých sestav, jejich názvy atd., mohou být ještě zajímavější.

Předání stylu

Jedna z úloh učebnice je předávání vědomostí. Každý karatista, i každý učitel chápe a provozuje karate trochu jinak. Je to normální a nejde jenom o preferenci technik, ale i o tělesnou konstituci, povahu atd. Jak tedy ale zachovat bojové umění, když jej cvičí každý jinak?

Jednoduše lze říct, že díky kata si můžeme být jistí, že cvičíme to samé karate, jako Miyagi Čódžun sensei kdysi na Okinawě. Je k tomu však nutný předpoklad kata neměnit a cvičit je přesně tak, jak vám je učitel předá. Narazíme však na spoustu problémů a já na chvíli opět přestanu být politicky korektní.
Základní předpoklad je kvalitní učitel. Větší problém je však to, že tento předpoklad platí i pro něj samotného. Je to nakonec důvod, proč jsou všichni protagonisté tradičních umění zvyklí uvádět svého učitele, či dokonce celý rodokmen až k zakladateli svého stylu. Karate se z knížky ani videa naučit nelze a já jsem zastánce toho, že to nejde ani bez plynulé japonštiny (pokud tedy jezdíte do JPN atd.).

Dostupných historických materiálů přibývá, na světě je několik kvalitních karate historiků, jejichž díla jdou mnohdy do hloubky jednotlivých vztahů a vývoje karate na Okinawě. Pokud se o někom dočtete, že se svým mistrem strávil půl roku cvičení a pak už honem utíkal zakládat své dódžó, já osobně se nemůžu přimět brát takový směr karate vážně…
Opravdu zvláštním trendem posledních let je způsob výuky založený na předání kata a teprve následném výzkumu aplikace technik bunkai. Kata byly vytvořeny z konkrétních technik pro jejich zachování. Vymýšlení bunkai je téměř vždy cesta špatným směrem a ve většině případů člověk zapomene na nějaký detail, který pak způsobí, že technika nefunguje…
Učitel by měl s kata znát i její použití a předat jej žákům současně. V kata je navíc zaneseno mnoho odkazů na pokračování techniky tak, aby to ale neznalému člověku vůbec nedošlo… Kdysi se tak chránila část know-how daného stylu, dnes se podle toho dá na první pohled poznat, jestli dotyčný (který předvádí bunkai) zná původní myšlenku, nebo jestli si vymýšlí. Je pravda, že některé techniky lze z kata odvodit, neplatí to však zdaleka pro všechny. Tam, kde se technika nedá odvodit bohužel vzniká prostor k vyprávění mýtů a legend, které jsou sice nesmyslné, ale v některých klubech je zakázáno o nich pochybovat… žádný pohyb v kata, byť je to sebemenší detail jako otevřená ruka v hikite, není pouze do počtu, nebo bez významu. Kata jsou mistrovská díla od začátku do konce a proto je třebe je cvičit a předat s maximální přesností. Konkrétní příklad může být například sekvence maegeri-loket z obou kata Gekisai a ta samá sekvence s otevřenýma rukama vyskytující se v kata Šisóčin. Otevřené ruce ve vyšší kata mají svůj původ ve složitější bunkai, která se odsud teprve dostala do kata Gekisai. Taková věc nelze odvodit a je nutno jí obdržet od svého učitele… Know-how se chrání i dnes, víc už rozhodně psát nemůžu a nechám si to do tréninku v našem dódžó.

Co zbyde z kata,  když se s nimi nenaučíte i bunkai? Totéž co zbyde z karate, když z něj vyhodíme kata. Divná forma kickboxu? Aerobic? Okinawské karate je unikátní právě tím, že obsahuje sebeobranné techniky, boj i taktiku na delší vzdálenost (bez úchopu) a dokonce i posilování s nástroji speciálně vytvořené tak, aby posílilo techniku. Vyžaduje však sebeobětování a značné úsilí pod kvalitním vedením…

Nestačí však jenom kata

Na závěr jen aby nedošlo k mýlce. Karate nejsou jen kata, i když bez nich už to není karate. Trénink musí obsahovat především volný boj, ale také zdraví prospěšná cvičení, která nám umožní pokračovat do pokročilého věku. Tělo si musí zvyknout na zátěž a zpevnit úderové plochy a klouby. Tedy jednoduše řečeno, karate nelze předat bez kata, ale nelze jej předat pouze pomocí kata… a to byla myšlenka dne 🙂

J.Č.

 

 

 

Líbil se Vám článek? Zvažte, prosím, podporu blogu a staňte se patronem.
Become a patron at Patreon!
Štítky .Záložka pro permanentní odkaz.

3 reakce na Kata

  1. Ivan Bosnovic říká:

    Zdravim,
    Mal som urcite vyhrady k niektorym predoslym blogom, nazorom resp. postojom, ale tymto prispevkom si trafil klinec po hlavicke 🙂
    Uplne suhlasim s postojom ku kata vs bunkai.
    Skoda, ze som trochu dalej od Prahy, ale snad bude prilezitost navstivit vas dojo a nieco sa priucit…

    Ivan

  2. admin říká:

    Díky za ohlas!

    S názory a postoji je to vždycky složité. Nevymýšlím si a nelžu, problém je však to, že jsou u nás zaběhnuté (v karate společnosti) určité „pravdy“ a zvyky a do těch já mám v plánu rýpat. Je mi líto, že ležím mnoha lidem v žaludku, ale buď budu se všemi kamarád, anebo budu psát pravdu a šťourat se v nesmyslech a podvodech… Těm, kteří si na nic nehrají a nelžou v žaludku neležím 🙂

    J.Č.

  3. Jakub Němeček říká:

    Výborný článek!

    „Bez bunkai ztrácí kata svou podstatu a stává se z nich pouze sestava prázdných pohybů, která ačkoliv může být zdraví prospěšná, přestává být bojovým uměním.“

    Přesná definice toho, proč mnoho lidí nepovažuje (právem) za bojové umění tchaj-ti (tai-či).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.