Sem tam se stane, že mi přijde email, ve kterém se jeho autor ptá na radu ohledně pobytu v Japonsku. Vlastně by se možná dalo říct, že je to nejčastější téma takových emailů.
Tomuto nadšení já zcela rozumím, sám jsem jím byl (a do jisté míry stále jsem) postižený také. Když se ale člověk nemůže zbavit romantických představ o zemi na druhé straně planety, kde by možná chtěl nějakou dobu žít a zkusit nabrat zkušenosti, je také potřeba tyto představy začít konfrontovat s realitou. Rovnou napíšu, že to není nic jednoduchého. Ale pokud máte cíl, za kterým jdete a pokud víte, čeho chcete dosáhnout, zbytek je jenom proces. Zbytek je jenom způsob, jak svého cíle dosáhnout a čas, nebo nesnáze nehrají roli 😉
Nutno podotnkout, že v současném bláznivém korona světě vlastně mnou níže uvedené info vůbec neplatí. Do Japonska mají v současnosti cizinci vstup zakázán. Výjimku mají pouze ti, kdo již mají v JPN dlouhodobé vízum a do země se vlastně vrací, nebo pokud mají v Japonsku rodinu. I tak se musí prokázat PCR testem, po příjezdu se nechat testovat znovu a strávit 14 dní v karanténě.
A tak nezbývá než doufat, že se svět jednou vrátí do normálu a že zase začnou platit alespoň ta předchozí pravidla…
Podívejme se tedy na ty hlavní nesnáze, které vás na cestě za vysněným cílem mohou čekat. Pokud se zabýváte myšlenkou odjezdu do Japonska, první starost by měla být vízum. Japonsko má velmi přísnou imigrační politiku a ačkoliv na něj svět v posledních letech vytváří kontinuální tlak, nic nenasvědčuje tomu, že by se snad mělo něco měnit.
Nemyslím, že by se snad někdo ze čtenářů blogu zabýval myšlenkou žádosti o azyl 🙂 Pro představu toho, jak přísné je Japonsko vůči cizincům, poslouží dobře následující data (za posledních 5 let). Údaje jsou z japonského ministerstva spravedlnosti – celá tabulka je k nahlédnutí třeba zde: https://www.nippon.com/en/japan-data/h00991/
- V roce 2016 požádalo o azyl a tedy uprchlický status v Japonsku 10901 osob. Azyl byl udělen 28 lidem.
- V roce 2017 požádalo 19629, uděleno 20.
- V roce 2018 požádalo 10493, uděleno 42.
- V roce 2019 požádalo 10375, uděleno 44.
- V roce 2020 požádalo 3936, uděleno 47 (počet žádostí už je ovlivněn korona krizí).
Pro běžného turistu/nadšence však platí pravidla.
Pokud jste občanem České Republiky, máte možnost jet do Japonska pouze s platným cestovním pasem a zdržet se celých 90 dní. Je ale zapotřebí hned říct, že jste turista, což především znamená, že nemáte pracovní povolení. Nemusíte se sice nikam registrovat, ale zároveň nemáte ani žádné výhody. Banky vám nebudou chtít zřídit účet, mobil si také pořídíte jen na omezenou smlouvu, nebo předplacenou kartu atd. Jakožto turista ale stejně takové věci nejpsíš neudete potřebovat, takže nemuset o nic žádat, nikde nic vyplňovat a moct vyrazit objevovat krásy JPN jen s pasem v ruce je vlastně dobrá zpráva. Pravda, hned v letadle budete muset pěkně vypsat kartu, na které bude vaše datum odjezdu, množství financí, které máte s sebou atd., ale toť vše – práce na 5 minut.
Zapeklité to začne být až ve chvíli, kdy se rozhodnete zůstat déle, než oněch 90 dní. Ačkoliv to není tak jednoznačné, vlastně se dá říct, že musíte Japonsko přesvědčit o tom, že pro něj budete přínosem. Nepřipadá v úvahu dobrodružně vyrazit s batohem a zkusit se nějak protlouct, cestovat a sem tam si přivydělat. Imigrační vás velmi rychle zchroustá a vyplivne. Bez víza nebudete mít pracovní povolení a bez práce nedostanete vízum 😀 Takhle to zní divně, já vím, ale v podstatě jde pouze o to, aby o vás např. nějaká místní firma projevila zájem a imigračnímu se za vás zaručila.
Vlastně to nemusí být ani firma, můžete dostat studijní stipendium, můžete si v JPN zaplatit jazykovku pro cizince, můžete jet na sportovní školení a tak dále. Možností je sice mnoho, ale všechny s sebou nesou nutnost tzv. zvacího dopisu, kterým se za vás dotyčná japonská firma/organizace zaručí.
Pokud jste zaměstnancem firmy, která si vás do země pozve, nemusíte se o nic moc víc starat a dotyčná firma s imigračním vyřídí vše potřebné. Délka vašeho pobytu pak samozřejmě bude závislá na vaší pracovní smlouvě.
Studijní pobyty japonštiny jsou obvykle roční. Jazykovek je poměrně velké množství a získat pomocí některé z nich roční studijní vízum sice není nic těžkého, do hry však vstupují finanční náklady. Škola vám sice velmi pravděpodobně nabídne i možnost ubytování na koleji, ale zároveň bude chtít platbu jak školného, tak bydlení na 3-6 měsíců dopředu. To se samo o sobě může pohybovat klidně mezi 100-200 tisíci korun, další náklady jsou pak jídlo a jiné denní výdaje. Aby toho nebylo málo, při vyřizování takového studijního víza budete ještě potřebovat imigračnímu předložit výpis z účtu, na kterém musí být tuším 1,5 mil. jenů, tedy alespoň 300 tisíc Kč. Dokazujete tím, že budete mít dostatečné prostředky a že nejedete do Japonska dřít bídu. Se studijním vízem je spojeno omezené pracovní povolení, které vám umožní 20 hodin týdně brigádničit. To je sice fajn přivýdělek, ale na nějaké uživení se to tedy není. Sehnat si pak takovou brigádu je další potíž, k tomu se ještě vrátím v nějakém dalším článku.
Pobyt za účelem sportovního tréninku je v podstatě totéž. Musíte přesvědčit nějakou organizaci, aby se za vás zaručila a prokázat se dostatečnými prostředky. Mému sensei chodí ze zahraničí takové prosby o záruku každou chvíli, on je však bez výjimky všechny odmítá. V minulosti (už velmi dávno) se totiž stalo, že se imigračnímu zaručil za několik zapálených nadšenců, vystavil jim zvací dopis a oni se s jeho pomocí opravdu do JPN dostali. Bohužel zmizeli beze stopy hned po vystoupení z letadla a patálie z vysvětlováním a problémy s imigračními úředníky pak všechny padly na senseiovu hlavu. Takové problémy bohužel za to nestojí a tak je záruka ze strany učitelů (např. bojových umění) téměř nedosažitelná. Škoda je samozřejmě to, že jsou takto odmítáni i potenciálně poctiví žadatelé.
Naštěstí je tady i jedna dobrá zpráva.
Od roku 2018 je možné vyrazit do Japonska na tzv. working holiday. Podmínky získání takového víza nejsou příliš přísné, přesto musíte splňovat několik kritérií. Tím hlavním je věk, neboť working holiday se týká pouze mlaďochů, konkrétně od 18 do 30 let. Pokud se do tohoto věku vejdete a pokud jste schopni se zaručit částkou cca 45 tisíc Kč, můžete o vydání víza zažádat na japonském velvyslanectví v Praze. Ročně se ovšem vydává pouze 400 povolení a tak se vám může stát, že bude už plno.
Tato možnost je opravdu poměrně velkorysá, je s ní spojeno i pracovní povolení a tak pokud si seženete práci, můžete si Japonsko plnými doušky užít na celý rok. Ten je totiž limitem tohoto víza. Podrobné info pak najdete zde: https://www.cz.emb-japan.go.jp/cz/ryoji_working_holiday.html
No a nakonec to nejlepší 🙂 Pokud se totiž oženíte/vdáte a vezmete si Japonce/Japonku, máte vízum témeř jisté. Budete nejdřív muset projít lustrací, kde si imigrační bude ověřovat, jestli vaše svatba není jen na oko za účelem získání povolení k pobytu. Jakmile bude ale váš sňatek uznán pravým, máte roční vízum s plným pracovním povolením a všemi ostatními benefity. Po roce pak musíte žádat o obnovení a pokud se úředníci dobře vyspí, mohou vám pobyt prodloužit klidně o další 3 roky.
A tak jak jsem psal na začátku, jednoduché to není. Pokud ale pobyt, nebo dokonce trénink v Japonsku myslíte vážně a jste ochotni tomu obětovat čas a vůbec život, třeba se vám povede zkombinovat některé z výše uvedených možností. Možná vyrazíte na working holiday a během roku budete v nějakém dódžó cvičit tak usilovně, že se vám podaří přesvědčit senseie, aby se za vás zaručil. Tím si pak pobyt prodloužíte o další rok, nebo třeba i víc. Nakonec se oženíte, či vdáte a už se zpátky nikdy nevrátíte 😀
Mimochodem, říká se, že japonské firmy nikdy neposílají své zaměstnance do zahraničí na déle, než tři roky. Je to proto, že po třech letech se začne postupně smazávat rozdíl mezi domovem a cizinou a lidé se pak nechtějí vracet zpět. Já mám zkušenost podobnou… to je ale asi na další článek, že ano 🙂
Tak hodně štěstí!
J. Č.
